1.9.2011 | Prejeli jsme lodi na nejvetsi z galapazskych ostrovu Isla Isabela. Nasadit vystroj, jde se snorchlovat v zalivu Concha de Perla.

Uz ze brehu vidime lachtana, jak si hraje ve vode…a dalsi…

Lachtani jsou ve vode neskutecne rychli. Vidime i tucnaka a morskou zelvu, je tu nadherne!

Ze zvedavosti priplaval az k nam a uz zase rychle mizi v ukrytu mangrovu.

More je studene, ale my jsme otuzilci…stejne jako lachtani!

Leguan morsky si zkracuje cestu ke skaliskum.

Terej modronohy se chysta na stremhlavy utok na ryby. Hlavne aby odhad hloubku!

K zatoce se dojde po 200 m dlouhe lavce pod vetvemi mangrovu. Pri prilivu jsme nestihali utikat, jak voda strikala vsude kolem.

Plamenak u laguny Villamil sedel asi na vejcich.

Fregatky jsou vyborni plachtari a krouzi ve vzduchu bez machnuti kridel. Aby ne, kdyz rozpeti maji pres 2 metry. Samice maji hrdelni vak bily.

Hrdelni vak samcu je rudy a v dobe namluv ho dokazou neuveritelne nafouknout.

Restaurace La Choza, kde jsme 20 minut cekali na objednani a nakonec jsme sli jinam. Precijen servirka, hosteska, kucharka, pokladni a mycka nadobi v jedne osobe nebyla z nejrychlejsich!

Ani nevime, kam by mohl tento autobus jet? Jsou tu 2 prasne cesty a mestecko se da od pristavu az na konec prejit za 20 minut.

Dovolena konci a nam se odsud nechce. Nejradsi bychom pozorovali hravy lachtany, krouzici fregatky, kychajici leguany a proste vsechno kolem…no nic…zacina nove dobrodruzstvi!

30.8.2011 | Na ostrove Santa Cruz objevujeme pisecnou plaz Tortuga Bay. Je to sem pekny kus cesty, ale stoji to za to!

Nadherne bila plaz Tortuga Bay.

Milujeme vuni more a chlad mokreho pisku…nad hlavami nam krouzi pelikani a fregaty…je tu nadherne…uzivame si to!

Morsti leguani hledaji ukryt pod mangrovy.

Charles Darwin na ostrovech leguany zkoumal a popsal teorii, ze leguan morsky a leguan suchozemsky maji stejneho predchudce. Na Galapagy preplaval z Jizni Ameriky.

Stejne jako morske zelvy maji leguani slanou zlazu, pomoci ktere vylucuji prebytecnou sul, ktera se jim do tela dostane pri potapeni. Je sranda je pozorovat, kdyz jim z nozder strika voda a kychaji!

Kolikrat jsme na leguany i malem slapli, protoze na lavovych kamenech nejsou skoro videt. Navic nemaji vyvinuty reflex strachu, takze se lidi neboji.

Lavove kaktusy a opuncie dorustajici do 12 m vysky.

Mangrovy rostou v pasmu prilivu a odlivu. Za prilivu dosahuje vodni hladina az k listum stromu.

Koreny rostou z pisku a slane vody. V te dokazi prezit diky schopnosti jejiho prefiltrovani na vodu sladkou.

Vracime se zpet do pristavu Puerto Ayora.

Male rybarske lode v pristavu Puerto Ayora.

Pelikan hnedy ma rozpeti kridel okolo 2 metru. Lovi ryby stremhlav z vysky…

…nebo ceka, co na nej zbyde, az prodaji vsechny tunaky!

28.8.2011 | Letime nad Tichym oceanem a pod nami se v blankytne modre vode objevuje souostrovi Galapagy. Zije na nich nekolik endemickych druhu zvirat, ktera nejsou nikde jinde na svete.Galapagy jsou tvoreny 19 sopecnymi ostrovy, ktere se nachazeji na obou stranach rovniku a jsou vzdaleny 1000 km zapadne od Ekvadoru.

 Po 2,5 hodinach bourlive plavby se vylodujeme na brezich ostrova Floreana.

Na pobreznich lavovych kamenech se vyhrivaji leguani morsti.

Leguan morsky je jediny z jesteru, ktery lovi potravu v mori. Dokaze se ponorit az do 12 metrove hloubky a zustat pod vodou dele nez hodinu.

Zbarveni dospelych jedincu se meni dle mista vyskytu a hlavne podle obdobi. V dobe pareni se normalne cerni leguani zbarvuji do cervena, misty do modrozelena.

Zivi se prevazne chaluhami a morskymi rasami, ikdyz nekteri jedinci maji az 1,5 metru!

Dalsimi obyvateli pobrezi jsou krabi svetlonozi alias Grapsus grapsus.

Krabi jsou nadherne zbarveni a pekne kontrastuji s cernymi lavovymi kameny.

Mirime do vnitrozemi ostrova. Na severu je hodne sucho a vegetace je sucha. Cim vice k jihu, tim je to vsude zelenejsi.

Vulkan Cerro Pajas je nejvyssim bodem ostrova Floreana.

V huste vegetaci objevujeme prvni zelvy galapazske, nejvetsi zijici druh suchozemske zelvy. Ojedinele dosahuje 1,7 m delky a 400 kg vahy.

Zelva sloni se vyskytuje pouze na souostrovi Galapag. Dozivaji se bezne pres 100 let.

Podle zelv galapazskych dostaly i ostrovy sve jmeno. Galapago znamena ve spanelstine zelva.

Vracime se zpatky na nasi lod a mirime do zalivu snorchlovat. Najednou v mori vidime obrovskou morskou zelvu. Na chvili vystrcila krk, aby se nadechla, vyfoukla vodu, machla ploutvemi a mizi nam z dohledu.

Jsme v zatoce. Navlekame neopreny, protoze more je studene. Bryle, snorchl, ploutve a skaceme z lodi do vody. U brehu vidime tucnaky galapazske.

Tucnak galapazsky je nejseverneji zijicim tucnakem. V okoli rovniku je na tucnaky teplo, ale prezivaji zde diky studenemu Humboltovu proudu, ktery je bohaty na ryby. Pozorujeme podmorsky zivot – hejna ryb, hvezdice i male zraloky.

Na okolnich skalach hnizdi tereji modronozi. Terej ma modre nohy, diky kterym dostal i sve jmeno. Ryby lovi stremhlavym utokem z vysky. Je legrace ho pozorovat.

Pelikan hnedy a terej modronohy.

23-25.8.2011 | V Ambatu jsme se premistili na jiny autobusovy terminal, odkud odjizdeji autobusy do Banos. A uz nas volaji: “..a Banos a Banos..” Rikam: “uno momento” a jdeme jeste koupit na cestu croissanty.

Banos nese jmeno po termalnich pramenech s mineralni vodou. Brzo rano vyrazime do lazni La Piscina de La Virgen.

Stridame bazenky se studenou a teplou mineralni vodou (42°C).

Po koupeli se vracime do hotylku na snidani.

Snidame na terase a davame si nas oblibeny mora dzus.

Stoupame nad mesto ke krizi Bellavista a dale k osade Runtun.

Mesto je z vyhlidky Bellavista jak na dlani.

My stoupame ale az k osade Runtun, nad kterou se tyci aktivni sopka Tungurahua. Sopka je schovana v mracich a tak to zkusime znova zitra.

Vcera jsme nastoupali 1000 vyskovych metru nahoru a dolu a nohy nas pekne boli. Takze dneska jdeme zkusit stesti na motorce. Ridicak jsem si s sebou nevzal, ale to nevadi, nasazujeme helmy, zarazujeme jednicku a frcime…

Dneska to frcelo rychlejc, nez vcera po svych.

Petko…poradne se drz!

Tady uz cesta konci.

Aktivni stratovulkan Tungurahua, 5023 m. Posledni erupce byla pred 4 mesici a chteli jsme videt, jak z krateru stoupa dym. Jenze mraky nam to prekazily.

Moc jsme si vylet na motorce uzili, byla sranda!

22.8.2011 | Jedeme autobusem z Latacungy do Zumbahuy. Prejizdime Andy a stale pristupuji a vystupuji mistni. Ted nalozili do zavazadloveho prostoru i ovci, tak se snad nepodela, at nemusime cistit batohy. V Zumbahua jsme chytli ”camionetu” a jedeme do Quilotoa.

Quilotoa krater je vodou zatopena kaldera, ktera vznikla kolapsem sopky po katastrofickem vybuchu pred 800 lety. Kaldera ma v prumeru 3 km a hloubku 250 m.

Hladina jezera je 400 m pod nami. My se vydavame na trek kolem krateru.

Pohybujeme se v nadmorske vysce pres 4000 metru. Jsme uz ale dobre aklimatizovani z predchozich dnu a tak nam to nedela zadne problemy.

Chungchilan a okolni mensi vesnice jsou rozsety po okolnich kopcich And.

Sopky Illiniza Sur a Illiniza Norte jsou zahaleny v mracich.

Je tu nadherne a sedeli bychom si tu snad jeste ted, ale zacina se valit mlha z udoli.

Najednou je mlha, ze neni videt na 15 metru! Quechua holcicka svolava kozy. Ochladilo se a vracime se…najednou se pred nami ze skaly zvednul kondor a preplachtil jezero. Jeho rozpeti kridel nas udivilo.

Bydleli jsme v rodinnem hostelu Pachamama. K veceri jsme meli zeleninovou bramborovou polevku, kure s ryzi a kukurici. Dobrota! Mistni strava nam chuti.

Rano jeste pozorujeme jezero a mame namireno na jih.

21.8.2011 | Uz se hrozne tesime do prirody…do hor…na Cotopaxi. Stratovulkan Cotopaxi s vyskou 5897 m je nejvyssi aktivni sopka sveta. Temer pravidelny kuzelovity tvar se tyci nad okolni nahorni plosinou a je videt uz z Quita. Teda pokud ho nezahaluji mraky. Coz se stava hodne casto.

My meli ale stesti a mohli jsme se smerem k vulkanu vydat. Je ohromujici jak je vulkan obrovsky vuci okolni krajine.

Vyrazime od laguny Limpiopungo ve vysce 3880 mnm k Refugio Jose Ribas do vysky 4800 mnm.

Pocasi se rychle meni a v prubehu vystupu vidime jen na 20 metru a snezi.

Pri vystupu se pekne zadychavame. Precijen jeste nejsme uplne aklimatizovani a vystup nahoru by byl mozny jen pokud bychom meli vice casu na aklimatizaci.

Po snehove prehance se vrchol Cotopoaxi opet odkryva.

Ledova cepice ma tloustku od 30 – 115 metru.

Jsme nad chatou Jose Ribas ve vysce 4830 mnm a pocasi se opet kazi…sestupujeme.

Laguna Limpiopungo u upati sopky Ruminahui.

Chata Jose Ribas na svazich mohutneho vulkanu Cotopaxi je videt jen kvuli jeji zlute strese.

Trivrcholovy stratovulkan Ruminahui je uz dlouho vyhasly. Severni vrchol je nejvyssi, 4712 m.

Nejradsi bychom zustali jeste jeden den a vydali se na Ruminahui nebo Sincholaguu.

Vrchol sopky Sincholagua, 4893 m zustal celou dobu ukryt v mracich. Nasedame na jeep a vracime se smer Latacunga. O tyden pozdeji jsme se navecer vraceli autobusem po silnici Panamericana od jihu a mijeli Cotopaxi. Byl prave zapad slunce a ledovec byl osvicen paprsky do zlatova. Byla to nezapomenutelna nadhera…skoda, ze jsme nemohli zastavit…

20.8.2011 | Sobotni trh v Otavalu je nejvetsim trhem v Jizni Americe. A neni divu, kdyz jsou zaplneny vsechny ulice ve meste.Ale poporadku. V patek odpoledne nasedame na autobus v Quitu. O hodinu pozdeji prejizdime rovnik a za dalsi hodinu jsme v Otavalu. Jsme hodne unaveni, takze vybirame hostel, rychla sprcha a jdeme spat…protoze…”Otavalo – vstavat brzy” ;-)

Vstali jsme opravdu brzy, abychom stihli ranni trh se zviraty, jak Petka rika “slepincak”. A protoze celou noc prselo, blato a slepincaky byly vsude!

V pozadi sopka Cotacachi, 4995 m.n.m.

Lide z dalekeho okoli tu prodavaji  a kupuji vsechna zvirata.

Slepice jdou na odbyt nejvic. A sup s nima do pytle!

Co kupujes Petko? Morcata?

Zeny nosi deti s sebou v satku na zadech.

…a kdyz dostanou hlad, tak je vzdy neco u pusy

Otavalske zeny nosi zdobe zlate nahrdelniky.

Snidani nechame az na mesto, tady to nevabne voni.

Petka zboznuje hrasek a tady ho ma navic i naloupany!

Kukurice tu maji nekolik druhu, tak to asi zadna nuda neni.

Tradicni trh s latkami, tkaninami, dekami z alpaky a proste textilie vsech druhu a barev.

Co se proda, to se rychle doplete a dohackuje!

At jsou stanky stale plny.

Peta si vybira cintu, tkany pasek, kterym si mistni stahuji vlasy. No a ted uz se paradi i Petka.

Fronta na banany. Ekvador je nejvetsim exporterem bananu na svete.

Banany jsou skoro vsude a je tu nekolik druhu. Red-bananas, Fruit-bananas, Apple-bananas, Baby-bananas a samozrejme Baking-bananas – banany na peceni, ktere v tropickych zemich supluji roli brambor.

Cas obeda a tak jdeme na cele pecene prase. Prodavacky rukama natrhaji maso, pridaji zeleninu a kukurici a obed je hotov.

A bylo to vyborny!

A jsme na trhu s masem. Maso kam se podivas!

Maso zde rezou na pasove pile.

To neni spinavej hadr na spinavy lavory, to jsou drstky!

Tak neco barevnejsiho. Zvlaste krasne byly vysoke ekvadorske ruze.

Nakoupeno a jde se domu. No my spechame na autobusove nadrazi a vracime se do Quita.

19.8.2011 | Poprve v Jizni Americe. Pro tuto dovolenou jsme se rozhodli velice rychle a po 3 tydnech uceni spanelstiny zvladame pouze zaklady, takze slovnik mame stale pri ruce.Ve ctvrtek vecer priletame do Quita. Pred priletovou halou odchytneme taxikare a prejizdime do hostelu Secret Garden v 11h vecer. Otevrel nam strazce a zacina prvni lekce spanelstiny. Domlouvame se rukama nohama a nakonec se pro nas pokoj nasel.

Po schodech na terasu hotylku se trochu zadychame, precijen nadmorska vyska Quita 2850 m.n.m. je znat. Uzivame si snidani a vyhledy na stare mesto a katedralu Basilica del Voto Nacional.

Quito lezi 22km jizne od rovniku a je druhym nejvyse polozenym hlavnim mestem na svete. Rozklada se po vsech okolnich kopcich a zije v nem pres 2 miliony lidi.

A 2 miliony lidi, to je nejakyho pradla!

Hostel Secret Garden je v ulici Antepara nad namestim Plaza San Blas. Vraceli jsme se sem 3x.

Na prochazku starym mestem se vydavame od kostela Svateho Augustina.

Plaza Grande, srdce stareho mesta.

Prezidentsky palac, Palacio del Gobierno.

Historie mesta spada do predkolumbovske ery. Po spanelske invazi bylo mesto zniceno, znovu vystaveno a mnoho kolonialnich budov se zachovalo do dnesni doby.

Kolonialni balkonove domy na historicke ulici La Ronda jsou jedny z nejstarsich ve meste.

Goticka katedrala Basilica del Voto Nacional byla vysvecena papezem Janem Pavlem II.

Stoupame do jedne z vezi.

Odkud je nadherny pohled na mesto.

Lide kmene Quechua se chystaji na sobotni trh.

8.7.2010 | Stoupeme udolim Rosimboden az na ledovec Vedretta di Rosim. Je nadherne a vyhledy jsou uzasne.

Pokracujeme pres ledovec Vedretta di Rosim. V pozadi mohutne zalednena hora Monte Cevedale, 3769 m.

Na vrcholu Cima Vertana, 3549 m. Fotil nas jeden nadseny amatersky horolezec, ktery se fotil na stativ na kazdem kroku! Uz predesly den jsme ho potkali na protejsim kopci.

Pod nami je mohutny ledovec Vedretta di Lasa.

Pod nami ledovec Vedretta di Rosim, po kterem jsme stoupali na vrchol.

Jednou na Monte Cevedale naplanujeme vystup, ze jo Petko…neboj se!

Slunce palilo, takze byl snih uz trochu rozbredly.

Pod ledovcem Vedretta di Rosim. Je vedro a z ledovce tecou primo vodopady. Jednou to tu v Ortles bude jako v Dolomitech…bez ledovcu.

Kdyz Reinhold Messner vylezal v roce 1964 Koenigspitze, byla jeho severni stena cela zalednena.

7.7.2010 | Radove sestry se divaji na vrchol hory Ortler, 3905 m. Tak jdem na to…kdo tam bude driv!

Stoupame pozvolna udolim Zaytal.

Zapadni stena hory Ortler, 3905 m. K Jeziskovi jsem od Peti dostal stejnojmennou knihu od Reinholda Messnera. Uz se tesim, az si ji zacnu cist.

Severni stena Gran Zebru, 3851 m. Drive vrchol pokryvala obrovska ledova cepice, ktera se pred lety utrhla do udoli.

Odpocinek u chaty Dusseldorfer.

V udoli Zaytal byly krasne vyhledy na Gran Zebru, Monte Zebru a Ortler.

…a tak jsme si sedli a kochali se!

Na vrcholu Dosso Bello di Dentro, 3143 m.

Na vrchol Cima Vertana mame naplanovany vystup zitra.

Vzadu na horizontu jsme dohledli az k masivu Adamello – Presanella, kde jsme byli v roce 2007.

Sestupujeme do udoli do mestecka Sulden.

Malebne mestecko Sulden v Jiznim Tyrolsku musi byt krasne i v zime, kdyz vidime na okolnich kopcich lanovky. Je tu asi klid. Jednou sem asi vyrazime zalyzovat.

Kostel St. Gertraud v Suldenu.

5.7.2010 | Pred ctyrmi roky jsme stali pod stenou Tofana de Rozes a tesili se na vyhledy z vrcholu. Tenkrat jsme se ale kvuli bource museli z feraty vratit.

Tentokrat nam pocasi preje a blizime se k nastupu na feratu.

Podel rozpadleho zebriku stoupame ke štole.

Po rychlem kratsim vystupu zapiname celovku, protoze vstupujeme do 800 m dlouhe štoly Castelleto. Byla tam tma jak v pytli! Štoly byly ve skalach prorazeny za prvni svetove valky.

A prituhuje!

Mohutnost skaly je ohromujici.

…az se taji dech…Petko bojuj!

Vychodni strana skupiny Fanes.

Stoupani ve strme skalni stene neslo moc rychle. Davali jsme pozor na dobre jisteni.

V sedle Tre Dita se kochame pohledy na Tofana di Dentro a meme pred sebou jeste dalsich 300 vyskovych metru.

Tofana Dentro, 3225 m a Tofana di Mezzo, 3244 m.

Na jihovychode skupina Sorapis, kde jsme byli predesly den.

V sedle pod vrcholem.

Na vrchol, 3225 m je to uz jen kousek.

Sestupujeme pres snehova pole k chate Giussani. Mnohdy se to pekne borilo a zahuceli jsme po pas nebo klouzalo a jeli po zadku jak na skluzavce.

U chaty Giussani jsme si na posilnenou dali svacu, protoze jsme meli jeste 600 sestupovych vyskovych metru pred nami. Bylo to narocne a ke konci jsme uz pletli nohama…ale vyhledy staly za to!

4.7.2010 | Navrat do Dolomit na zacatku leta. Slunce pali, na skalach posledni zbytky snehu, na zadech lezeckou vybavu a vzhuru na feraty!

Nad jezerem se tyci vrchol Punta Sorapis, 3205 m.

Bylo nadherne a tak jsme si rozbalili svacu.

Jezero Sorapis ma nadherne mlecnou tyrkysovou barvu.

4.5.2010 | Mout Ngaruhoe a jeji rozsahla lavova pole, ktera jsou pozustatkem po minulych erupcich pekne ztezuji chuzi.

Do teto lokality se filmovy reziser trilogie Pan prstenu rozhodl umistit Mordor – zemi, kde sidli temny pan a kde se snoubi sero s serem…

Neni tu jenom poust, ale i ruznobarevna kraterova jezera, vodopady, termalni prameny i alpinske kvetiny.

Blue Lake je pro Maory posvatne. V pozadi Red Crater a Mt. Ngaruhoe.

Centralni krater pripomina prochazku po Mesici.

Vyslapana pesina na South Crater.

Pohled z Jizniho krateru na Blue Lake a Emerald Lakes…no neni to nadhera jak poustni krajina kontrastuje s tyrkysovou barvou jezer!

Tyrkysova barva jezer je zpusobena castecne rozpustenymi mineraly naplavenymi z termalni oblasti v blizkosti Rudeho krateru.

Tongarro Alpine Crossing je bezesporu jeden z nejlepsich jednodennich vyletu na Novem Zelandu.

1.5.2010 | Ve meste Motueka si pujcujeme kajak a vyrazili jsme do narodniho parku Abel Tasman.

Nalodili jsme se v Sandy Bay a asi po 5 minutach najeli na melcinu a malem se prevratili. Nabrali jsme trochu vody a tak jsme zamirili kolem ostrova Fisherman Island se osusit na plaz Observation Beach.

Petko, balime veci do kajaku a pokracujeme!

Kolem nas ve vode se semtam mihne lachtan. Objizdime ostrov a v male zatoce vidime lachtani skolku. Mali lachtani jsou zvedavi a vykukuji na nas z vody. Jsou trochu vlny, tak fotak radsi ani nevyndavam, abych ho neutopil.

Dorazili jsme na nase taboriste, Te Pukatea Beach.

Stan jsme postavili v taboristi a kajak vytahli az na vrsek plaze. Kdyz jsme videli jak rychle postupuje priliv, tak jsme radsi lod vytahli az k nam. Udelali jsme dobre, protoze v noci byla plaz zcela zatopena a kdyby jsme tam kajak nechali, tak bychom o nej urcite prisli!

Rano opet zabalime stan, spacaky, karimatky a ostatni veci do kajaku a padlujeme na sever k plazi Onetahuti.

V lete by to tu bylo na koupani lepsi, ale ted na podzim jsme tu aspon sami. Nikdy bychom neverili jak je kajakovani na otevrenem mori narocne. Kolikrat jsme padlovali o 106, ale nehybali jsme se z mista. No a prdel nas taky pekne bolela..au..auuu!

29.4.2010 | Do Kaikoury jsme se vratili nejenom kvuli nezapomenutelnemu vychodu slunce, ale hlavne kvuli zviratum.

Pohled na mesto Kaikoura s pohorim Seaward v pozadi.

Lachtany jsme pozorovali cely den. Bylo nadherne babi leto.

Racek velkozuby je vetsi nez racek morsky a uprednostnuje masnou stravu jako hlemyzde, koryse, ryby a hmyz.

Kormoran modrooky si susi kridla. Jeho peri se totiz snadno promaci, nema totiz voduodpuzujici schopnost jako peri ostatnich vodnich ptaku. Maorove ho nazyvaji Karuhiruhi.

Kolonie lachtanu na pobreznich skalach.

Mladi lachtani dovadeni a dospeli odpocivaji nebo hratky z povzdali pozoruji.

28.4.2010 | Tyrkysova voda jezera Pukaki je dana tzv. ledovcovou moukou. Jemne castecky skal drcene pohybujicim se ledovcem pritekaji do jezera nejen z nejvyssi hory Noveho Zelandu Mt. Cook.

Bourka nad horami nevesti nic dobreho a nakonec nocujeme v kempu 2 noci, nez je mozne vyrazit na vylet.

Predpoved neni idealni, ale uz se nemuzeme dockat vyrazit do hor. Brzy rano vstavame a vyrazime na Sealy Tarns track.

Slunecni paprsky pronikaji na ledovec hory Sefton.

Na treku k Mueller Hut se strida slunce a prehanky. Pred nami se leskne jezero Hooker.

V sedle Sealy Range zacina snezit a v mlze je pekna zima.

Mt. Cook, 3754 m je nejvyssi horou Noveho Zelandu. Jeden z mala pohledu na vrchol, kdy se mraky trochu rozestoupily. Lepe receno, ze hora mraky propichla! Mt. Cook, v maorstine Aoraki znamena ”napichovac mraku”.

Tezko uveritelny pohled na opacnou stranu, sluncem zaliteho udoli Tasman Valley. V popredi White Horse Hill campsite. Tezko jsme se s timto mistem loucili, nestihli jsme to, co jsme chteli…sem se proste musime vratit, driv, pozdeji nebo klidne v duchodu!

25.4.2010 | Sedime na plazi Sandfly Bay na polosotrove Otago Peninsula a pozorujeme lvouny.

Lvoun Hookeruv, maorsky Whakahao je endemicky druh a vyskytuje se na Jiznim ostrove a Subantarktickych ostrovech.

Je sranda je pozorovat, kdyz se na plazi zasypavaji piskem.

Musime davat pozor, abychom se nedostali mezi lvouny a more. To bychom asi videli jak dokazou byt lvouni agresivni a rychli.

A tak si radsi sedneme opodal a pozorujeme jak se zahrabavaji.

Luky…mam tu pro tebe zpravu..

Na nejsevernejsi casti poloostrova hnizdi albatrosi.

Albatros patri mezi nejvetsi letajici ptaky. Rozpeti kridel muze mit az pres 3 metry!

Je nadhera ho pozorovat jak plachti nizko nad oceanem a vyuziva prizemni efekt.

Diky rozpeti a vyuzivani stoupavych proudu nemusi skoro mavnout kridly a setri energii na lov ryb.

Navecer se vracime na plaz Sandfly Bay a mame v planu pozorovat tucnaky zlutooke. Za soumraku by meli vylezat z more a splhat se vysoko na skalu do ukrytu.

Vlevo jsou videt male drevene pristresky, odkud budeme pozorovat tucnaky.

Prvni odvazlivec uz je na brehu a straduje vysoko na kopec.

Zaujmul vyhodne postaveni a vyhlizi ostatni kamarady.

Tucnak zlutooky je pomerne vysoky, az 80 cm. Ma zlutou prouzku na hlave a zlutou ocni duhovku. Pro ryby se potapeji az do 60-ti metrove hloubky.

A jeste jeden opozdilec!

Muzik ve fraku se rozhlizi a primo prcha pres plaz do skal. Na plazi by se mohl stat lehkou koristi lvounu. Makeeej!

Uz se smraka a pres plaz se vracime uz ya uplne tmy. Jsme plni dojmu a bohatsi zas o zazitek na cely zivot!

23.4.2010 | Pro milovniky krajinnych kras neexistuje jiny region, ktery by se mohl co do koncentrace tak uzasne scenerie srovnavat prave s narodnim parkem Fiordland.

Destny les narodniho parku Fiordland je nejdestivejsi misto na Novem Zelandu. A pocitili jsme to na vlastni kuzi.

Vydali jsme se na dvoudenni trek a lilo nepretrzite. Cesta se promenila v jeden velky potok.

Nastesti jsme se dobre vybavili a zustali jsme v suchu.

Chvilemi prselo tak, jako bychom sli pod vodopadem!

Pres 8000 mm srazek za rok je znat na mistni vegetaci a mechu, ktery je vsude kolem.

Stoupame nad jezero Mackenzie a mraky se aspon na chvilku rozestoupi.

Budeme nocovat na chate Mackenzie u stejnojmenneho jezera.

Ani druhy den nemame stesti na vyhledy a fjordy lemovane mohutnymi zalednenymi horami nam zustavaji zahaleny. No aspon je kam se vracet…a my se vratime!

Jojo…vybaveni nas zachranilo a i pres dvoudenni nepretrzity dest jsme zustali v suchu!

…a to se neda rici o vsech stvorenich na treku!

20.4.2010 | Po 68 km malebne ceste podel jezera Wakatipu do mestecka Glenorchy je nespocet vyhlidek na Jizni Alpy.

Mt. Earnslaw v udoli Dart je nasim dalsim cilem.

Queenstown lezi na brehu jezera Wakatipu a my jsme si uzivali teply podzimni den. Napsali jsme par pohledu a cestovali po okoli.

Bezmala 100 let stary parnik TSS Earnslaw stale vozi pasazery po jezere.

Jako vsechna velka jizni jezera, tak i jezero Hawea je ledovcoveho puvodu.

Lake Wanaka je ctvrte nejvesti jezero na Novem Zelandu a je dlouhe 42 km.

18.4.2010 | Z Wanaky jedeme na zapad po prasne silnici a nekolik brodu do narodniho parku Mount Aspiring.Pohled na Mt. Edward (2620m) z Raspberry Creek.

Mohutnym udolim reky Matukituky k horskym velikanum Mt. Edward, Mt. Maruiwi, Mt. Avalanche and Mt. Titiea.

Nepotkali jsme zde zivacka, krome stovek divokych hus.

Na zapadni strane hor je husta oblacnost a vyhledy na Mt. Aspiring zustavaji skryte.

Zaledneny Islington Dome, 2425 m. Nad hlavami nam preletl vysokohorsky papousek Kea Nestor.

Rob Roy Peak, 2644 m.

Jeste toho mame dnes pred sebou hodne. Sejit do udoli a podel reky se vratit na Raspberry Creek.

Lanovy most pres reku Matukituki nas zavede na Rob Roy track.

Ledovec hory Rob Roy. Slysime rachot, zvedame hlavy a sledujeme jak se utrhl mensi kus ledovce a jako lavina se riti ze skaly.